Morcheeba mi dělá společnost už od dob, kdy jsem odhodil Bravo hity a začal prozkoumávat Trip hopové bahno naplavené z Bristolu. Tehdy ještě lehce paranoidní "Who can you trust" mne nasměrovalo k Ninjům, Šálkům čaje a Nočním můrám na vosku...

Pak přišel Big Calm a jakožto smířlivec jsem si i v této poloze našel své oblíbené pecky a nechával jsem se jimi ukolébávat... Fragments of freedom mě minulo, protože to byl vlastně jen další Big Calm, který vyměknul jak stařec po třech minutách snažení a nezachránil to ani sametově sametový (jinak to nejde) hlas Skye Edwards, která v současné době žije na hranici Texasu a Keache. A co Charango? Přiznám se, že nevím...

Každopádně tohle vše jsem musel zmínit proto, aby bylo zřejmé, že nové album jsem si "pořídil" pouze ze zvědavosti a musím říct, že jsem rád.

Dive deep rozhodně nenabízí nijak hluboký umělecký zážitek, ale atmosférou balancuje mezi Big Calm a nepřekonaným "Who can you trust." Vliv country a blues je pořád silný, ale vzhledem citlivému zapracování je to vše ok.

Jednotlivé songy jste už určitě někde slyšeli, ale je to onen uklidňující houpavý rukopis a sem tam nějaké to etnické zaskřípání, které jsme na Morcheebě měli rádi. Ba co víc. Někdy se beaty zhutní a třeba One Love Carma je regulérní britský down-hop, za který by se nestyděli ani Herbaliser.

Co rozhodně stojí za zmínku je skutečnost, že s odchodem sametové (toho slova se nevzdám) Skye se nikdo nepokoušel zaplnit mezeru jedním člověkem, ale rozumně rozložil rizika hned mezi několik hostů, což se ukázalo jako skvělý tah, protože kdyby se celé album snažil utáhnout kdokoliv z pozvaných, přišlo by srovnávání a v tom by nikdo neobstál... Takhle je to pestré, příjemné a leckdy i překvapující. Podobný model jsem zaznamenal u projektu Zero7 a myslím že tudy cesta vede...

Upřímně jsem to nečekal, ale to bývají ta nejmilejší překvapení.

Back to old roots with new friends

Respect