Madonna vydala nové album... Rozhodně to není underground, ale domnívám se, že alespoň okrajově se o některou z jejích nových pecek otřeme každý jeden a jedna z nás, a proto mi prosím dovolte podělit se o první dojmy z nejnovějšího počinu Madamme M. a jejích nadaných a komerčně úspěšných kamarádů na jednu noc...

Madonna se totiž už od Ray of Light vzhlédla ve spolupráci s těmi, kteří jsou momentálně IN. Ray of light měl na starosti William Orbit a pod Madonnin hlas nakladl tolik vrstev a podkladů, že z toho šly uši kolem. Následující alba už podobnou revoluci sice nepřinesly, ale Madonně se každopádně nedá upřít zásluha o vpašování nových prvků do dnešní dance music.

Hard Candy (dále jen HC :) )

"Ahoj chlapečku, nechceš bonbónek?"

Hned první song vám dá jasně najevo, kam má namířeno a z téhle trasy už nesejde.

Candyshop mi nicméně dost silně připomíná jednu pecku od Nelly Furtado a to... no... jednu z těch, co produkoval Timbaland... Už tušíte, kam mířím?

4 Minutes je pro mě momentálně asi největší pecka. Hostující Justin dodává rovnováhu a lady M si to evidentně užívá...

Give it to me je taková 1step skočka se silným refrénem o tom, jak se dá pařit až do rána...

Heartbeat mi silně připomíná candy shop, ale je to o trochu víc emo a obecně trochu blíž tomu, co asi sedlo všem zúčastněným...

Miles Away, jakoby z Music utekla. Španělka, zlomený rychlý hiphop beat a sem tam nějaké to pípnutí analogu. Vocodery už jsou totiž out a všichni to ví... 

She´s not me je hudebně dost funky, ale asi poprvé mi tu na mysl přišlo to, co už dlouho cítím a asi na tom něco bude. Madonna je jen jedna, ale čas nezastavíš...

Incredible je veselá, skočná a tak neuvěřitelně tuctová a přeplněná, že když v půlce nastoupí jen kopák a Madonnin hlas, člověku se skoro uleví, ale za třicet vteřin je všechno zpátky...

Beat goes on s hostujícím Kanye Westem mi připomíná Shut up od Black eyed peas, anebo některou z předchozích skladeb...

Dance 2 Night YEAH YEAH YEAH Ush... Ne... Nebudu vás otravovat tím, co mi to připomíná, protože o to tady opravdu nejde. Navíc tahle pecka je velice přímá, jednoduchá a na nic si nehraje. Navíc fakt valí...

Spanish Lesson no... kytara, kastaněty, zlomený beat a signorita who wants to fall in love... hm...

Devil wouldn´t recognize you mi vyrazila dech... Silná melodie, text jen s minimální mírou klišé a celkový dojem, který jsem měl za poslech tohoto alba poprvé... Tohle si pustím ještě jednou...

Voices Who is the master and who is the slave... Nevim, ale tklivé smyčce a slow break mě tentokrát moc neoslovil, ale možná je to tím, co tomuhle songu předcházelo...

No... a to je vše... Madonna tentokrát hudebně vsadila na jednu kartu a přestala se snažit vnášet někam svěží vítr, protože je jí jasné, že o ten tu nikdo nestojí. Její volba je logická, ale nejsem si jist, jestli je nejsprávnější. Timbaland and co. totiž mají ojedinělý rukopis a rozhodně stojí zato si jejich názor na věc poslechnout, ale je třeba také brát v potaz skutečnost, že současné r´n´b pecky jsou založeny na jedné, dvou smyčkách, a pokud vám Pharell, Timbaland a Justin nic neříkají, může se Hard Candy jevit jako naleštěný kolovrátek s dobře pěstěnou paní kolotočářovou. Ostatně můj asi největší problém s HC je ten, že nevím, jestli už všechen ten sex a vrtění zadkem Madonně nemůžu anebo nechci uvěřit... Abychom si rozuměli. Hard Candy je dobré a zábavné album a Madonna je pořád "MCBP", ale všechno má své mezem, já se o ní tak nějak bojim, aby nám nezhelenkovatěla, protože "BCBP" bych už nedal...