Přelom 19. a 20. století byla z mnoha důvodů pozoruhodná éra; vědeckotechnické objevy zasahovaly stále víc do života všech vrstev a svět se měnil rychleji, než bylo do té doby vůbec představitelné. Ideální prostředí pro historii o souboji dvou nadaných iluzionistů.

Drsně sarkastický Alfred (Christian Bale), vystupující pod přezdívkou Profesor, a uhlazený sebevědomý Robert (Hugh Jackman) alias Velký Danton nejprve spolupracují jako asistenti na stejném kouzelnickém vystoupení a oba vidí svou budoucnost na jevišti. Jediná tragická nehoda z nich ale udělá nepřátele a naplno probudí jejich vzájemnou rivalitu. Alfred má talent, Robert zase kouzlo osobnosti. Pro prvního je cílem technická dokonalost, pro druhého aplaus, jeden svou ženu děsí prudkými změnami nálad a druhý dá před láskou přednost ctižádosti. Krví si ale nakonec ušpiní ruce oba.

Odkrývat děj podrobněji není nutné, vyprávění beztoho sestává z několika do sebe vnořených časových rovin (z nichž ta „současná“, jíž je vyhrazeno pár minut na začátku i na konci, má vlastně charakter prologu a epilogu) a zvratů, o které vás přece jen nechci připravit. Postačí vědět, že do příběhu ještě patří mimo jiné konstruktér trikových hejblátek Cutter (Michael Caine), vynálezce Nikola Tesla (David Bowie), jež má z Roberta udělat skutečného čaroděje, a tři ženy, z nichž hlavně pánům asi uvízne v paměti Olivia (Scarlett Johanssonová).
 
V duchu úvodního Cutterova monologu přináší Dokonalý trik na první pohled jenom příslib, něco obyčejného, známého – tím je v tomto případě rivalita, zločin ze žárlivosti, a také magie, přesněji řečeno kouzelnictví. Trailer i mnohé okamžiky samotného filmu sugerují, že tu jde o jakési tajemství a jeho odhalení, o čáry a triky, jimiž se máte nechat strhnout, snažit se jim přijít na kloub, posléze se dát překvapit rozuzlením a mimochodem ještě zhlédnout taky něco o lásce a zradě. Atmosféra tedy vězí někde mezi čtením detektivního románu z přelomu století a představením Davida Copperfielda: Snažíte se „najít vraha“, rozklíčovat propletenec motivací a zvratů, ale přitom vás láká být klamáni (jak ostatně ve filmu říká sám Cutter) a čím déle budete podstatu triku odhalovat, tím větší uspokojení se dá předpokládat na konci.

Právě proto ale odchází mnoho diváků i recenzentů z filmu částečně zklamaných. Jednoduše prohlédli pravý stav věcí příliš brzo, dál už je nemělo co držet v napětí a ve finále jim bylo celé odhalení ještě klasickým vysvětlovacím proslovem zopakováno. Je to chyba režiséra a scenáristy, bratrů Christophera a Jonathana Nolanových? Indicie, podle nichž si aspoň v základních rysech vyvodíte řešení nastražených záhad, jsou opravdu docela dobře prohlédnutelné ještě před tím, než by vás mohly šokovat. Dokonce tak brzo, až se to nedá považovat za náhodu nebo tvůrčí nedůslednost. V režisérově kouzelnickém čísle jde spíš o prvek odlákání pozornosti a místo obratu, kde se Dokonalý trik plynule mění z působivé, ale drobet šestákové vyprávěnky ve hru významů i odkazů mimo filmovou realitu.
 
Centrem snímku – který tím významově posunuje a rozšiřuje vyznění knižní předlohy – totiž není jen komplikovaný syžet odvíjející se kolem dvou mužů, ale na obecnější úrovni téma triku, iluze, podezření a předstírání. Nolanovi ve svém scénáři využili motivy navozené už autorem knihy a zpracovali studii přetvářky v mnoha jejích verzích a rovinách. Někdy má podobu groteskních naschválů a rekvizit jak z kabaretu, sem tam zase extratextuálních narážek (těžko dnes třeba najít vtipnější paralelu k Teslovi, než je David Bowie, chlápek s výstřední image navrch a bezděčnou hudebně-vizionářskou genialitou pod ní), někdy zas bolestivě zasahuje do lidských životů a občas končí smrtí.

Celé je to samozřejmě poměrně náročné na pozornost. Samotná orientace v časových rovinách chce zpočátku trochu úsilí, nejedna replika pronesená zdánlivě mimoděk později nabyde nečekaný obsah a vědeckofantastická nadsázka se ukazuje být (filmovou) realitou. I přes závěrečné vysvětlení toho zůstane dost, co si ještě budete muset dát v hlavě dohromady.
 
Pokud vám Dokonalý trik začne v některých detailech připomínat divadelní frašku, nenechte se proto otrávit a dívejte se pozorně. Dvojníci, převleky, umělecká jména i falešné vousy, kterých si tu docela užijete, jsou sice poněkud lacinými proprietami, jejich otřepanost a divadelnost je však vědomá. Účel těchto iluzionistických kousků nespočívá v tom, abyste je spolkli a věřili jim až do konce. Dávají filmu další vrstvu a vybízejí k přemýšlení o identitě, o tom, jak moc jsou si hlavní hrdinové podobní a v čem se liší. O tom, že vztah dvou lidí nikdy není tak jednoduchý, jak by si přáli, a že opravdu velké posedlosti vždycky musíte obětovat kus sebe, i když to někdy zatraceně bolí – obrazně, a v tomto případě i doslova.

ugcity 9/10

Autor: Helena Zikmundová

zdroj : filmpub.cz