Už když koncem listopadu proběhla informace, že na dalším z dílů party Touch The Jungle vystoupí mistr Rockwell, věděl jsem, že výlet za Prahu bude povinnost, zvlášť když jsem jeho zatím jediné české vystoupení na loňském Drumixu prošvihnul…

Je sobota 29. ledna, blíží se osmá hodina večerní a já jsem na cestě na Dejvickou, kde se mám setkat s Ondrou a Markétou (aspoň k něčemu jsou ty fejsbuky dobrý). Cestu autobusem popisovat nebudu (drncalo to), cestu z autobusáku do Lagoonu taky ne (byla zima), příchod taky ne (zaplatil jsem vstup) a začátek akce taky ne (ladil se zvuk)…
Ale teď už k věci. Za gramofony se střídá trojice Bios, Yendys a Keebl, na parketě se objevuje prvních pár odvážlivců. Mezi nimi však vyčnívá taková paní, která všechny ostatní převyšovala nejen věkem, ale hlavně erudovaností svých pohybů. Inu, máme se ještě co učit. A co se vlastně hrálo? Já na ty tracklisty moc nejsem, navíc tady mi to hodně splývá s následujícím setem v podání dvojice Peejay a Jim Barris, ale aspoň pro představu: párkrát se tam objevilo něco od Spectrasoul (Alibi, Organiser), Underprint – společné dílo Noisie a Alixe Pereze, hodně prostoru dostal dBridge – od Inner Disbelief přes jeho remix Belleview od Commix až po autonomicovací Acacia Avenue (+ Instra:mental a Skream). No prostě se „dýpovalo“. Po té nastoupili už zmiňovaní Peejay a Jim Barris, které skvěle doplňoval MC Procter aneb jeden z mála českých MC, který opravdu umí. Žádné „rádoby ragga žvatlání“, žádné hecovačky, prostě paráda. Na parket mě dostává hitovka Believe Me od Blu Mar Ten, potom se vynořuje temná, povalující se basa v Pressure Point od Seby. Ještě se mi vybavuje I’m Free od Alixe Pereze, ale to je tak všechno, víc ze mě nedostanete.
U stage už se ale objevuje hlavní hvězda večera, takže využívám situace, odchytávám fotografa a nechávám si pořídit snímek do památníčku. Mistrovi potřesu pravicí a lámanou angličtinou mu chválím jeho tvorbu. A vzpomínám při tom na své prozatím marné souboje s jeho Noir EP a s pitch faderem…
Je pár minut po půl dvanácté. Je to tady. První tóny, potlesk, pískot, ruky hore. A už to ťuká, už to pleská. Tracklistově (existuje tohle slovo vůbec?) se opět nechytám (kupodivu), ale o to větší radost mám, když po pár minutách přichází „dancefloor killer“ DJ Friendly Unit Shifter, podle mě jedna z top skladeb roku 2010. Pak je tu Rockwellův remix Def Surround Us od DJ Shadow. No nezlobil bych se, kdyby tahle pecka vyšla. Potom si ještě vzpomínám na Set It Off (Icicle Remix), pak taky Full Circle v mixu s Noir (tuším, že to byl remix od Ulterior Motive). Zazněla taky atmosférická Aria, na okamžik byl taky slyšet SP:MC v Dreadnaught od Icicle do které se dere „Technology. Technology.“ – aneb Phace – Strange Science. Úžasná hodina a půl. Škoda, že utekla tak rychle. Tenhle set neměl jediné slabé místo, šlapalo to od začátku do konce. Skoro by to vypadalo, že jsem zaujatý, ale tohle bylo prostě úžasné, skvělé, doplňte si další superlativ podle svého… Doporučuji si poslechnout záznam z Rockwellovy Shogun Audio Show na Ministry Of Sound Radio z 3. ledna. Pro představu, jak to asi vypadalo.

To už se ale na pódiu připravuje Shadowboxí Duo Blondýnos – Rudeboy a M4Y4. Ze začátku hraje Friction & K-Tee – Set It Off, podruhé za večer Inner Disbelief a Loose Ends (Alix Perez & Noisia). Kvalitní výkon, hezky plynule navázali na Rockwellovu deepovou smršť. Stojím z boku u stage, když v tom ke mně přichází jeden z party people. Obligátní otázka, jestli nemám zapalovač to však tentokrát není. „Ty se znáš s těma klukama od gramců?“ „Ani ne. Proč?“ „Já jenom, jestli bys jim nemohl říct, aby tam dali nějakej pořádnej dramec, dneska je to samej jungle.“ „Hele, to asi fakt ne…“ Do teďka přemýšlím o tom, co si dotyčný představuje pod pojmem „pořádnej dramec“.
Už mě přemáhá únava, takže jako další útočiště volím béžové křeslo a nechávám si záda masírovat basovou linkou. Přibližuje se půl pátá, takže odchod, čekání na autobus a „na Prahu Vávro, na Prahu“. Děkujeme, bylo to super!
Teď už zbývá jenom klasické „co říci závěrem?“. Na Touch The Jungle jsem byl poprvé, ale určitě ne naposled. Salt City Crew odvádí skvělou práci a už jsem zvědavý, jaká další zajímavá jména si pro nás připraví. Co takhle Alix Perez?